Akita Inu

Plemeno, které pochází z Japonska z ostrova Honšú. Toto plemeno dostalo název podle provincie Akity, z níž pochází. Takže Akita Inu znamená pes z Akity. 

Akita inu je poměrně velký pes s klidnou a vyrovnanou povahou. Akity jsou inteligentní a učenlivé, jejich výchova si však žádá zkušeného chovatele.

 

Charakteristika

Akity jsou nesmírně milí a příjemní společníci. Jejich příslovečná vlastnost je věrnost. Své rodině a pánovi je neuvěřitelně oddaná. Na svou velikou velikost málo jedí a jsou citliví na různé složky potravy (hlavně na sóju). Jsou vhodní i na výcvik, ale vyžadují individuální přístup a nehodí se pro každého. Prodleva mezi příkazem a jeho vykonáním je mnohdy delší než u normálních plemen. Přesto se rádi učí a to, co se naučí, nikdy nezapomenou. Miluje děti, ke kterým se chová s citem a jemně. Svou rodinu miluje a brání ji před jakýmkoliv nebezpečím.

U psů (samců) se často objevuje dominantní chování především k jiným psům. Toto nechtěné chování se zřejmě zachovalo z dob, kdy se akity zneužívaly pro psí zápasy. Agresivnímu chování vůči psům lze zabránit dobrou socializací již ve štěněčím věku. Čím více se pes bude seznamovat s ostatními, tím se nám lépe podaří tomuto negativnímu jednání předejít. Další zlozvyk je tvrdohlavost. S akitou, která si něco usmyslí, nic nehne. Vše lze vyřešit důslednou výchovou, ne však fyzickým trestáním, protože tím se ve psech tvrdošíjnost utvrzuje. Proto je tak podstatné tvrzení, že akita není pes pro každého.

Každý, kdo si akitu pořídí, v ní najde nejlepšího přítele, věrného partnera při vycházkách i lenošení… Majitel musí být se psem této rasy ve velmi úzkém kontaktu, protože akity, které jsou nucené pobývat většinu dne samotné, trpí. Akita je na svou rodinu velmi fixovaná a chce být s ní, ať už je kdekoliv.

 

Historie

Akity inu patří k nejstarším psím plemenům. Nacházely se ostatky jejich předků staré asi z doby 5000 let před naším letopočtem. Tito psi putovali s kočovníky po celém Japonsku. Jejich hlavním posláním bylo lovení velké zvěře, např. medvědů, jelenů či kanců, a ochrana rodiny a majetku. Psi byli dříve menší než dnešní akity, protože v drsných klimatických podmínkách s nedostatkem potravy by neměli šanci přežít.

Akita má ve své domovině výsostné postavení. Ze druhého století př. n. l. se nám dochovaly sošky, znázorňující psa se zatočeným ocasem a vztyčenýma ušima. Sošky sloužily jako dary pro blízké. Akita inu je symbol štěstí, blaha a věrnosti, proto bylo pro každého velkou poctou, když dostal sochu psa. Psi se chovali nejvíce ve vysokých kruzích, pro které byla vymyšlena hierarchie vodítek, aby bylo jasné, ze které vrstvy pes pochází. Akity byly a jsou vysoce ceněné, byly vydávány zákony na jejich ochranu i návody, které určovaly, jak se psem zacházet a mluvit. V roce 1931 bylo plemeno ministerstvem výchovy vyhlášeno za národní poklad a kulturní bohatství.

Velkou ránu plemeno zažilo koncem 19. a začátkem 20. století. V Japonsku se začaly rozšiřovat psí zápasy a tato krvavá podívaná si žádala větší, mohutnější a krvežíznivější psy. Proto bylo plemeno kříženo s mastify a tosami inu. Plemeno upadalo, ale zákazem psích zápasů se začalo znovu pomalu obnovovat. V roce 1927 byl založen klub chovatelů původního typu akit AKIHO (akita inu hozonkai), jenž sídlí v městě Ódate. Znovuzrození akit mělo pevný základ ve psech z japonské Ódate, kde se původní typ celkem slušně zachoval. Další ránu udeřila druhá světová válka. Mnoho dokumentů se ztratilo a plemeno bylo opět kříženo, protože byl vydán zákaz chovat Akity, tentokrát hlavně s německými ovčáky. Mnoho psů uhynulo, protože japonská vláda zakázala krmení psů, další se nekontrolovatelně křížili… Američtí vojáci si po druhé světové válce odvezli hodně psů s sebou do USA, kde založili svůj vlastní chov. Kroky Američanů a Japonců se rozcházely a nakonec bylo schváleno rozdělení plemene na dvě: akitu inu a americkou akitu.

Dnes je chov ustálen a akity jsou rozšířeny po celém světě. Centrum chovu je v Ódate, kde je téměř vše spjato s národním plemenem. Po celém Japonsku nalezneme upomínky na Akity. Společnost AKIHO dodnes sdružuje ty nejlepší představitele a stará se o jeho zdárný vývoj.

 

Využití

Akity se původně ve své domovině využívaly k lovu velké zvěře. V Japonsku ale velké zvířeny značně ubylo, tak se pro Akity hledalo nové uplatnění. Stali se z nich společníci samurajů a šlechtických rodů. Akity jako symbol věrnosti a statečnosti se zúčastňovaly mnoha obřadů a ceremoniálů. Koncem 19. a začátkem 20. století se těšily velké oblibě psí zápasy, kde Akity křížené s těžkými dogovitými psy často hrály hlavní roli. Po zákazu této činnosti opět zaujaly místo společníků.

Dnes ve své vlasti slouží u policie i armády, stále častěji se uplatňují v canisterapii a to dokonce i v České republice. Rychle se učí a mají vynikající čich. V myslivosti se nyní již neuplatňují a byly nahrazeny evropskými loveckými plemeny. Jinak je to všestranné plemeno, vytrvalé a přizpůsobivé. Potřebuje však zkušeného člověka a důslednou výchovu.

 

Proslavení

Akity se proslavily hlavně svou oddaností a láskou k pánu a k rodině. Velkou váhu měl k prosazení zákona o ochraně památek Japonska i příběh psa. V roce 1923 se v městě Ódate v domě, který je dnes uctíván a chráněn jako památka, narodil pes rasy Akita inu Hačikó. Jako dvouměsíční byl poslán profesoru Uenovi do Tokia. Hačikó se naučil každý den chodit v 17 hodin na nádraží a čekat, než jeho pán dorazí z práce. Za dva roky ale profesor Ueno zemřel a nevrátil se domů. Hačikó ztrátě pána neuvěřil a stále čekal. Pokusy o jeho převýchovu byly neúspěšné. Město za něj platilo poplatky a byl respektován. Na svého pána čekal do svých 12 let a 5 měsíců. Když roku 1935 na nádraží zemřel, jeho památník lidé pokryli květinami. V Ódaté je jeho linie stále živá a díky importu feny linie Sugisawa žijí jeho příbuzní i v České republice.

 

STANDARD DLE FCI:

ZEMĚ PŮVODU: Japonsko

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13.03.2001

POUŽITÍ: společenský pes.

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:     Skupina 5     špicové a primitivní plemena

Sekce 5    asijští špicové a příbuzná plemena

Bez zkoušky z výkonu.

 

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: původní japonští psi byli malé až střední velikosti a nebyla žádná velká japonská plemena. Od roku 1603 byli v oblasti Akita užíváni jako bojoví psi Akita Matagis (středně velcí psi pro lov medvědů). Od roku 1868 byli Akita Matagis kříženi s tosami a mastify. Tím vzrostla velikost plemene, ale byly ztraceny typické vlastnosti špiců.

V roce 1908 byly psí zápasy zakázány, ale plemeno bylo zachováno a dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. Devět vynikajících zástupců tohoto plemene bylo v roce 1931 oceněno jako „národní památky“.

V průběhu druhé světové války (1939-1945) bylo běžné užívat psy jako zdroje kožešiny pro vojenské oblečení. Policie nařídila odchycení a konfiskaci všech psů kromě německých ovčáků užívaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se snažili obejít tento příkaz křížením svých psů s německými ovčáky.

Když druhá světová válka skončila, akit bylo žalostně málo a rozdělovaly se do tří odlišných typů: 1) Matagi Akity, 2) bojové akity, 3) ovčácké akity. To vytvářelo v plemeni velké zmatky.

Během poválečného procesu obnovení původního plemene, byl po přechodnou dobu velmi populární pes Kongo-go z linie Dewa, který vykazoval vlastnosti mastifa a vliv německého ovčáka. Rozumnější chovatelé však nepovažovali tento typ za správné japonské plemeno a snažili se odstranit rysy cizích plemen křížením s Matagi Akitami, aby dosáhli obnovení původního plemene, a uspěli v ustavení čisté linie velkého plemene, jak jej známe dnes.

 

CELKOVÝ VZHLED: velký pes, robustně stavěný, dobře vyvážený, s množstvím hmoty. Sekundární pohlavní znaky jsou silně patrné. Pes je ušlechtilý, důstojný, rezervovaný. Silná konstituce.

DŮLEŽITÉ POMĚRY: poměr kohoutkové výšky k délce těla (od hrbolku lopatky k hrbolku kosti sedací) je 10 : 11. Tělo feny je o trochu delší než tělo psa.

POVAHA / TEMPERAMENT: vyrovnaný, věrný, učenlivý a chápavý.

HLAVA:

MOZKOVNA:

Lebka: velikost lebky je v poměru k tělu. Čelo je široké se zřetelnou čelní rýhou. Bez vrásek.

Stop: patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: velká a černá. Slabý a rozptýlený (difuzní) nedostatek pigmentu je přijatelný pouze u bílých jedinců, ale černá je vždy preferována.

Tlama: středně dlouhá a silná s širokým kořenem tlamy, zužující se, ale nikoliv zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný.

Čelisti/Zuby: silné zuby, nůžkový skus.

Pysky: těsně přiléhající.

Líce: středně vyvinuté.

Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkového tvaru díky zvednutí vnějšího koutku oka, posazené poměrně široce, tmavě hnědé – čím tmavší, tím lépe.

Uši: poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami, nasazené středně široce, vztyčené a nakloněné vpřed.

KRK: silný a osvalený, bez volné kůže, v rovnováze s hlavou.

TRUP:.

Hřbet: rovný a silný.

Bedra: široká a osvalená.

Hrudník: hrudník hluboký, předhrudí dobře vyvinuté, žebra středně vyklenutá.

Spodní linie: dobře vtažená k břichu.

OCAS: vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY:

Rameno: mírně strmé, dobře vyvinuté.

Loket: těsně přiléhající k tělu.

Předloktí: rovné, se silnou kostrou.

PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře vyvinuté, silné, přiměřeně zaúhlené.

TLAPKY: silné, kulaté, klenuté, kompaktní, prsty dobře vzájemně přiléhající.

POHYB: pružný, plný síly.

OSRSTĚNÍ:

SRST: krycí srst je hrubá a rovná, podsada jemná a hustá. Kohoutek a záď jsou pokryty mírně delší srstí, srst na ocasu je delší než na těle.

BARVA: červenobéžová, sezamová (červenobéžové chlupy s černými špičkami), žíhaná a bílá. Všechny zmíněné barevné rázy kromě bílé musí mít „urajiro“ (urajiro – bělavá srst na stranách tlamy, na lících, na spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle a ocasu a na vnitřní straně končetin).

VÝŠKA:

Výška v kohoutku:     Psi:    67 cm.

Feny:    61 cm.

Tolerance ±3 cm.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ.

předkus nebo podkus.

chybějící zuby.

modře nebo černě skvrnitý jazyk.

světlá duhovka.

krátký ocas.

plachost.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

agresivita nebo nepřiměřená bázlivost

uši nejsou vztyčené.

svěšený ocas.

dlouhá srst (chundelatá).

černá maska.

znaky na bílém základu.

Každý pes vykazující fyzické nebo psychické abnormality bude diskvalifikován.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.